Děti
Pepíček přijde ze školy a říká mamince: „Mami, teta paní učitelka tě pozdravuje, pozdravuje, pozdravuje, pozdravuje, pozdravuje...”
„Počkej, Pepíčku, to stačí.”
„Ale ona tě pozdravuje moc!”
Tereza je v kuchyni a cpe se sušenkami z červeného pytlíku.
„Terkóóó, tys vzala ten červený pytlík?”
„Ne, mami, a představ si, že jsem ho ani neviděla!” zalže Tereza.
„To je dobře, protože jsem pozvala Bernesovy a pro jejich krásného pejska jsem koupila speciální sušenky v červeném balení!”
Děti se ve školce baví a povídají si o tom, co dělají jejich tátové, když jsou sami (rozuměj tátové) doma.
„No, můj táta se tak bojí, že se zamkne, strčí hlavu pod polštář a klepe se tak dlouho, dokud nepřijde někdo domů.”
„No to nic není. Můj táta má pět zámků a dva řetězy na dveřích a pod postelí má sekyrku. Když jde někdo po chodbě, tak křičí, že tady bydlí slušný lidi.”
„Pche, to můj táta se bojí tak, že když je doma sám, tak jde spát k sousedce.”
Desetiletý Pepíček rodičům: „Už mne otravuje s vámi žít. Jste nudní, nepotřební, jen mne omezujete. Odcházím. Budu žít sám, dělat co se mi líbí a co mne baví a můj život dostane smysl.”
U dveří se otočí: „Tati, nesnaž se mne zadržet!”
Tatínek: „Já tě nechci zadržet, já jdu s tebou.”
Pepíček se ptá: „Tatínku, je pravda, že ve Východní Asii muž neví, koho si bere až do dne svatby?”
Tatínek: „Víš Pepíčku, to asi platí ve všech zemích stejně.”
„Můžeš mně, babičko, vysvětlit, jak se rodí děti?”
„Jistě, Jeníčku. Tatínek má semínko a maminka zahrádku.”
V tom Jeníček kývne hlavou a praví: „Ano, a soused má kolík.”
Ptá se paní učitelka dětí, kdyby přišel kouzelný dědeček, jaké by měly přání. Frantík chce, aby jim konečně něco vrátili v restituci, Mařenka, aby měla na vysvědčení samé jedničky a Pepíček, aby byl celý chlupatý.
„A proč, Pepíčku?”
„Sestra má dole chlupatý jen takový trojúhelníček a každý den s ním vydělá tři tisíce!”
Povídá žena manželovi: „Co si náš syn nechal dát ten kroužek do nosu, je ráno mnohem jednodušší dostat ho z postele.”
Chlapeček vypráví, jak to bylo na procházce s tatínkem: „Jeli jsme autobusem. Pak nastoupila nějaká mladá paní. Tatínek řekl, abych vstal, aby si ta paní mohla sednout.”
„Tak je to správné, drahoušku. Dámám se musí vždycky uvolnit místo.”
„Ale já jsem seděl tatínkovi na klíně!”
Říká matka synovi: „Pepíčku, už jsi dost velký. Musíš se naučit jíst příborem.”
„A do které ruky dám řízek?”
